Závodů není nikdy dost, a obzvláště těch mezinárodních, takže když se nám naskytla příležitost zúčastnit se jedněch německých na zbrusu nové bouldrovce, dlouho jsme neotáleli. Boulderdrome, nedávno vzniklé lezecké centrum na kraji Drážďan, zaujme nejen svými moderními prostorami a příjemným prostředím, ale také velmi milým personálem a povedenými bouldry a právě sem jsme si v rámci našeho letního soustředění přijeli poměřit síly s místními borci.

Mega cup, vůbec první větší akce, kterou Boulderdrome hostil, byl otevřený všem lezeckým nadšencům a započal kvalifikačním srpnovým kolem, ve kterém mohli závodníci předvést své dovednosti na padesáti vyladěných bouldrech, jež jim byly k dispozici po celý měsíc. Cílem bylo samozřejmě nasbírat co nejvíce topů a zón, ale počet pokusů tentokrát nehrál roli. Naši svěřenci ukázali opět top formu a do zářijového semifinále se kvalifikovali z předních pozic. Adamovi stačil na stěně pouze půlden, a tudíž postupoval zcela zaslouženě z místa 1., když jako jediný z účastníků zvládl všechny bouldry topovat. Ráchel s Emčou a Kamčou se také nenechaly zahanbit a po první části figurovaly na 4., 6. a 8. příčce.

Na semifinálové odpoledne bylo pro obě kategorii postavených pět bouldrových problémů a na vyřešení každého z nich měli všichni postupně, podle předešlých výsledků, vždy pět minut. U holek byly tři topy a dvě zóny povinností na postup, kdy pouze jediná ze závodnic dosáhla lepšího skóre, a tak každý pokus rozhodoval o účasti ve finále. Podobně tomu bylo i kluků, kterým na finálovou účast stačilo dokonce ještě o zónu méně. Nejlépe se dařilo Adamovi s Ráchel, které ale bohužel zranění neumožnilo zúčastnit se posledního kola, a proto Adama doplnily pouze Kamča s Emou.

Večer se nesl v podobném duchu, ale bouldry byly pro obě kategorie pouze tři, na jejich vyřešení časový limit pouhé čtyři minuty a před samotným lezením a uzavřením izolace čekala závodníky ještě společná prohlídka. Atmosféra byla po celý průběh závodu skvělá a skvělé byly i výkony všech účastníků. Kamča neztratila hlavu a parádně si poradila jak s přiděleným časem, tak s laděním jednotlivých řešení a odváží si tak fantastické třetí místo. Emča, které ve finále chybělo trocha klidu, obsadila nakonec místo 6.. Adamovo lezení velmi pěkně shrnul komentátor celé akce slovy ,,Dude, why didn’t you show this in the final?”, potom co Adam přišel na většinu klíčových kroků, jež rozhodly o konečném pořadí, bohužel však až po konci časového limitu. To ho stálo bednu a skončil tedy na trochu hořké 4. příčce.

Na závěr je opět potřeba vyzdvihnout celkově velmi dobrou organizaci, a především skvělé a hodně motivující ceny, kdy za vítězství byla odměna 200 euro, za 2. místo si závodníci domů dovezli 100 euro a 50 euro pak putovalo k bronzovým medailistům. Nemluvě o taštičce ,,pozorností” kterou obdrželi všichni účastníci ihned po zaregistrování. Pro nás další skvělá zkušenost a také další potvrzení o vysoké úrovni zahraničních závodů.