ČP a ČPM v lezení na obtížnost – Písek

ČP a ČPM v lezení na obtížnost – Písek

V sobotu 14. 5. hostil jihočeský Písek druhé kolo Českého poháru a Českého poháru mládeže v lezení na obtížnost 2022, které bylo zároveň posledním nominačním závodem do reprezentace ČR v této disciplíně.

Po prvním kole závodu ČP v lezení na obtížnost v Brně byl tento závod pro náš oddíl klíčový a svým způsobem přelomový z hlediska historicky první možnosti nominace do reprezentace ČR jednoho z našich závodníků.


Foto: Petr Chodura

V kategorii B dívky

závodily již naše lezecké stálice: Kristýna Švastová, Ráchel Švastová a Kamila Tkadlecová, přičemž první dvě dívky opět sahaly po finálové účasti, ale krátká závodní praxe a nedostatek zkušeností tyto ambice ještě neumožnily naplnit.

Nicméně i přes absenci finálového umístění naše holky zaznamenaly obrovský progres v jejich závodní výkonnosti, vezmeme-li v potaz, že začaly závodit až prvním rokem v kategorii B a nyní šlapou na paty mnohem zkušenějším soupeřkám.

Kristýna Švastová obsadila nakonec 11. místo a po 9. místě z minulého závodu je v průběžném pořadí ČPM na 11. místě.

Ráchel Švastová byla výborně fyzicky připravená a v každé cestě lezla s převahou, ale bohužel ji zastavily nevynucené chyby v obou kvalifikačních cestách a obsadila 13. místo a po 13. místě z minulého závodu je v ČPM na průběžném 13. místě

Kamila Tkadlecová nastoupila ke svému prvnímu závodu na laně v této sezóně po vleklých potížích se zády a obsadila solidní 15. místo.

 

Kategorie B chlapci

nabízela historicky první nominační možnost do reprezentace pro člena našeho oddílu.

Tímto závodníkem nebyl nikdo jiný než Adam Endrle, který přešel do našeho oddílu v roce 2020 z Berouna, kde navštěvoval lezecký kroužek a snil o vylezení obtížnosti 8 UIAA.

V roce 2021 začal Adam naplno trénovat a byl zařazen do našeho závodního Horoakademie/AustriAlpin týmu, kde se začal velice rychle zlepšovat a osmý obtížnostní stupeň nechal rychle za sebou, aby si během sobotního závodu dolezl pro reprezentační nominaci.

Adam nakonec obsadil 5. místo a po 4. místě z prvního nominačního závodu mu umístění stačilo na reprezentační nominaci.

Tento úspěch by však nebyl možný bez příkladné spolupráce s rodiči Adama a jejich skvělým servisem nejen pro něj, ale i ostatní závodníky. Obrovské díky zaslouží také trenér Tomáš Binter a asociace LANO, kteří nám pomohli s přípravou a etablováním v nejvyšší české lezecké soutěži a přivedli nás až k závodům mezinárodním. A samozřejmě je potřeba vyzdvihnout Adamovu příkladnou píli a nastavení, jež je důkazem toho, že nikdy není pozdě začít se sportem na nejvyšší úrovni a lze se propracovat až na tu vrcholovou.

 

Není zlato, co se třpytí

A proto zde musíme vyjádřit řadu postřehů a zkušeností, které jsme v rámci sportovního lezení a fungování ČHS měli možnost nabrat.

Na závodech ČP již nejsme žádní nováčci a jsme zvyklí (nikoli smíření) s mnohdy nedostatečnými podmínkami a zázemím, které tato nejvyšší soutěž často nabízí (nevhodné rozlezové podmínky pro závodníky, nevhodně vybrané lezecké stěny, nedodržování pravidel apod.).

Nejinak tomu bylo i zde v Písku, kde se sešlo hned několik z těchto problémů.

ČP v lezení je nejvyšší lezecká soutěž, od které bychom čekali nejvyšší úroveň a kvalitu nejen v řadách závodníků, kde je standardem, ale zejména organizátorů a pořadatelů.

Bohužel lezecká stěna v Písku je na závod tohoto typu naprosto nedostatečná, jak z hlediska malého množství profilů vhodných pro závodní cesty, tak z hlediska rozlezového zázemí pro závodníky.

Naštěstí i v této situaci pomohla naše spolupráce s asociací LANO a místní členský lezecký klub Horn Climbing Písek, který nám nabídl svou oddílovou stěnu jako prostory pro kvalitní rozlezení. Děkujeme.

Dalším zádrhelem na už tak náročném dni byla práce rozhodčích, kteří mimo jiné Adamovi z nepochopitelného důvodu ubrali body za jeho finálový pokus a posunuli ho až za nominační místo.

Naštěstí i zde zafungovala týmová spolupráce mezi trenéry LANO a pohotová Lucie Švecová, která všechny finálové pokusy nahrávala a začala ihned jednat. S její pomocí se v rámci týmového koučinku LANO po několika marných snahách upozornit rozhodčí na zjevnou chybu nakonec podařilo prokázat Adamův skutečný výkon. Děkujeme.

 

Dresy z ,,parkálu‘‘

Další na řadu přišel osobní kontakt s reprezentačními trenéry, kteří svolali po závodech schůzku reprezentantů na úrovni rodičovských schůzek základní školy a se slovy „…čtěte pozorně reprezentační smlouvu máme tady problémy s kázní…“, poslali závodníky přebrat reprezentační oblečení na parkoviště z auta. Že nastavení reprezentační smlouvy a celkové fungování reprezentace nevyhovuje ani zkušeným závodníkům, bylo i z komunikace na schůzce jasně patrné.

Vrcholnou tečku celému komediálnímu výstupu nasadila reprezentační trenérka mládeže, která přišla za naším trenérem s otázkou „Ty jsi od toho novýho kluka z Béček? Bude jezdit na ty reprezentační soustředění nebo ne? Má to povinný, tak musí!“. Následně nedbajíc odpovědí odešla vyhazovat dresy z kufru auta na parkoviště. Takhle jsme si vstup našeho závodníka do reprezentace ČR nepředstavovali…

 

Závody po závodech týden před závody

Povýšenému přístupu těchto tzv. reprezentačních trenérů, lze jen těžko rozumět, když nelze přehlédnout, jak právě pod jejich vedením jako osobních trenérů klesá výkonnost řadě bývalých nejen mládežnických hvězd, z nichž některé přes veškerou snahu a nesporné výhody letos dokonce vypadly z reprezentační nominace a některé dokonce skončily se závodním lezením. Samostatnou kapitolou je pak situace české dospělé reprezentace, kde jsou veřejně oslavovány výsledky v mezinárodních závodech nižší úrovně, zatímco elita soutěží v závodech Světového poháru, kde nejlepšími letošními českými výsledky jsou umístění ve třetí desítce mezi ženami a v sedmé mezi muži, když většina závodů SP se navíc letos odehrála zcela bez české účasti. Možná tito trenéři uvěřili svazové propagandě, která jakýkoli výsledek označuje za vynikající úspěch, ač to s realitou v kontextu ostatních zemí či historie vůbec nekoresponduje.

S povinnými reprezentačními soustředěními máme tak z hlediska odbornosti a přístupu reprezentačních trenérů problém, protože načasování a obsah těchto soustředění nemusejí být v souladu s koncepcí individuální přípravy, ale i s odbornou praxí jako takovou.

Pro příklad nemusíme chodit daleko, když se hned tuto sobotu konalo reprezentační soustředění, které bylo pojato jako další nominační „simulovaný“ závod (týden po oficiálním nominačním závodě) pro účast na EPM lezení na obtížnost v rakouském Imstu, který se koná již další víkend.

Koncept soustředění dává vzniknout otázce, k čemu jsou tedy oficiální nominační závody a jejich výsledné pořadí závodníků, když je následně uspořádán další závod, kde se již jasně rozřazení reprezentanti musí znovu na mezinárodní závod nominovat?

Toto vysoké zatížení a závodní stres působí negativně na účastníky v době, kdy už mají pouze ladit mentální nastavení a pohodu před důležitým závodem, na což existuje řada odborných studií.

Dle našeho názoru současné fungování českého sportovního lezení nejenže nepřispívá k rozvoji tohoto sportu jak z hlediska přístupu i odbornosti svazových funkcionářů, tak z hlediska finančních toků, které rozhodně nesměřují primárně k závodníkům a těm, kdo o ně skutečně pečují ani ke zlepšení podmínek pro mládež a kultivaci prostředí.

Celá situace působí tak, že jsou privilegovány určité vzájemně provázané zájmové skupiny před skutečnou odborností, prokazatelnými výsledky a férovostí. Takovou privilegovanou skupinou nechceme, nikdy nemůžeme být a nebudeme, protože odmítáme vyměnit vlastní prospěch a mlčení za budoucnost našich svěřenců i celého lezeckého sportu.

Sdílet tento příspěvek

Comments (7)

  • Kamarád co to myslí dobře Reply

    #sestimsmiř na dresech z parkalu není nic špatného, pokud si chtěla slavnostní předání tak sis vybrala špatný sport. A pokud si myslela jako zhoršení svěřenců reprezentačních trenérů Báru, tak za to rozhodně nemůže klofi, protože Lukáš a ela se mega zlepšily. Celkově mi to přijde spíš jako zbytečnej hate než konstruktivní kritika a nemyslím si že tímto jakkoliv situaci v českém lezení nezlepšuješ

    28. 5. 2022 at 22.33
  • Markéta Lizáková Reply

    Jestli je předání předmětu národní hrdosti na parkálu v pořádku, je věcí vkusu, někdo by asi šel na operu v teplákách, ale my v Horoakademii to neděláme. Výběr sportu za to nemůže, úroveň je taková, jaká je kultura lidí, kteří to vedou. Jak se říká, ryba smrdí od hlavy. Zhoršení svěřenců repretrenérů musí vidět každý, kdo se v tom aspoň trochu orientuje a nejde jen o Báru, které fandíme stejně jako Klofimu, aby se jim ten propad podařilo zastavit, ostatně Bára se aspoň dokázala nominovat do reprezentace. Ale co třeba Karolína Gendová (loni dokonce členka VSCM), Adam Adamovský (také VSCM) nebo Martina Dušánková, kteří se letos nedostali vůbec do reprezentace? Přitom v ní byli od prvního roku v Béčkové kategorii, Adam měl dokonce medaili z mezinárodních závodů, finále mládežnického MS a porážel kluka, který před pár dny vyhrál svůj první Světový pohár mezi dospělými. Přitom jsou tito lezci jistě poctiví dříči a talentovaní jedinci, takže u nich asi chyba nebude a i kdyby u někoho nastal problém, trenér má být člověk, který si s motivací, nastavením a přístupem umí poradit, má být přece „tělovýchovný pedagog“. Jak jinak by se mohlo stát, že jsou trenéři mimo repre, kterým letos z repre nikdo nevypadl a naopak pár lidí se tam nově dostalo? Navíc ani olympijský výsledek se fakt nedá označit jako Klofiho trenérský úspěch.
    Mega zlepšení Lukáše a Ely taky nějak nevidím. Lukáš byl supertalent už v době, kdy Klofiho vůbec neznal, prvním rokem v Béčkové kategorii byl v boulderu na evropských závodech nejlépe 6., takže když je druhým rokem ve stejné kategorii, je posun k medailím celkem očekávatelný. V obtížnosti měl evropské medaile už loni, letos byl v prvním závodě 11. Takže počkáme s hodnocením, jak to bude dál, aby to nedopadlo jako s Adamovským. U Ely avizuješ velké zlepšení na výsledcích z loňské koronavirově-olympijské sezóny, jenže v té na žádném závodě v obtížnosti nebyla kompletní světová špička. Vítězství v závodě SP je super, ale těžko ho použít jako ukazatel zlepšení, když to byl poslední SP před olympiádou a tak tam chybělo nejen všech 20 olympioniček, ale kvůli koronaviru atd. zároveň 15 žen z první dvacítky a 22 žen z první třicítky z posledního předkoronavirového celkového pořadí SP v lezení na obtížnost. Letos zatím žádná mezinárodní obtížnost dospělých nebyla, v boulderu to Ele v SP vyšlo na třetí desítku a druholigové závody EP těžko hodnotit, zvlášť když v tom pro ni úspěšnějším zase chyběla kompletní špička, která v té době závodila na SP v Soulu. V českých závodech ze dvou bouderových ČP vyhrála jen jeden, v tom druhém ji jasně porazila Eliška Bulenová, na obtížnost startovala jednou. I tady se teprve uvidí, jak to bude v téhle sezóně, která už by měla být skoro jako před koronavirem. Když bude Ela vozit medaile ze SP, pak se tomu dá říkat mega zlepšení. Jinak je fajn, že si myslíš, že takhle situaci v českém lezení zlepšuju, jestli jsi ale chtěl říct, že ne, tak je dobré vědět, že úroveň jazyka souvisí s úrovní myšlení. Podle mě je dobré, aby kromě propagandy lidi znali i fakta, to by českému lezení i celé společnosti pomohlo nejvíc.

    1. 6. 2022 at 22.15
  • Loupak1 Reply

    Dobrý den paní Lizáková. Váš komentář mě velice zaujal, ve smyslu nemile potěšil. S dovolením bych k tomu chtěl vyjádřit svůj názor.:) Za prvé, užívat méně známá jména, již nečlenů reprezentačního družstva České republiky (dále také reprezentace ČR) není úplně vhodné, vzhledem k možného narušení psychického stavu zmiňovaných závodníků. Za druhé, nikdy jsem si nevšiml, že by EP byly druholigové závody. Za třetí, práce nynějších reprezentačních trenérů je o poznání lepší, než to bývávalo za doby jiného hlavního nejmenovaného trenéra.
    Za čtvrté, vypadá to, že o daném sportu rozhodně moc nevíte, vrcholový sportovec rozhodně nemůže být na vrcholu 10 let v kuse. Je jisté že výkonnost každého sportovce bude v průběhu jeho kariéry kolísat. Dále také každý sportovec má také své dané problémy, které mohou dost ovlivňovat jeho fyzickou výkonnost. Za páté, ohledně nominace závodníků na mezinárodní závody…V pravidlech je jasně napsáno, že nominační závody již nejsou jediným kritériem pro vyslání závodníků na mezinárodní závody. Proto se také konají reprezentační soustředění,(které jsou už dlouho naplánována dopředu, což dává prostor trenérům přizpůsobit tréninkové plány jejich svěřencům) na kterých se zobrazí aktuální výkonnost sportovce, což umožní na závody vyslat nejlépe připravené sportovce. Není to tak jen u nás v ČR, tento způsob nominace preferují i ostatní reprezentační družstva. Samozřejmě akceptuji váš názor, ale prosím o ohleduplnost vůči zmiňovaným závodníkům a nejen jim. S přáním pevného zdraví a nervů při čtení těchto komentářů (což potřebuji nejen já) Loupak1.

    4. 6. 2022 at 19.42
  • Markéta Lizáková Reply

    Dobrý den pane Loupáku1, za Horoakademii považujeme za nutné říci, že se sice Markéta Lizáková jako jediná v této diskuzi podepisuje svým skutečným jménem, ale vyjadřuje se za celé vedení Horoakademie, protože je pověřena správou webu. Obsah jejích příspěvků je tak společným dílem vedení Horoakademie. Markéta stejně jako další členové vedení Horoakademie jsou kvalifikovanými trenéry, je tedy sice možné je označit za osoby, které o „daném sportu moc neví“, ale výsledky, mezi nimiž je také výchova zmíněného reprezentanta a dalších dětí na úrovni české mládežnické špičky za krátkou dobu existence našeho oddílu, svědčí o opaku. Právě proto, že cítíme odpovědnost k našim svěřencům, máme povinnost se vyjadřovat k věcem, které nepovažujeme za správné. Z toho důvodu budeme vždy uvádět skutečná fakta a striktně je oddělovat od názorů a záměrně nepravdivých nebo tendenčních tvrzení. Proto se zde vyjádříme i k jednotlivým bodům vašeho komentáře.
    Přestože komentář, na který jsme reagovali, uvádí jména některých závodníků, vy označujete za nevhodné uvedení jmen v našem komentáři údajně z důvodů „možného narušení psychického stavu zmiňovaných závodníků“. To je vskutku zajímavý argument, tito závodníci o tom, že vypadli z reprezentace nevědí a hrozí, že se o něm dozvědí až z našeho komentáře? Nenarušuje jejich psychický stav spíš sám fakt výkonnostního propadu, za který však zřejmě mohou hlavně jejich trenéři? A neměla by se podle této logiky ve výsledkových listinách přestat uvádět jména všech závodníků kromě vítěze, aby to nenarušilo psychický stav poražených? Protože veškeré námi uvedené informace jsou včetně konkrétních jmen zatím veřejně dostupné např. na stránkách ČHS v seznamech reprezentantů, členů VSCM a výsledkových listinách.
    Jestli jste „si nikdy nevšiml, že by EP byly druholigové závody“, dalo by se reagovat další vaší větou, že „o daném sportu rozhodně moc nevíte“, protože sama IFSC představila v roce 2019 záměr zřídit seriál závodů EP jako soutěž nižší úrovně, která bude sloužit k odlehčení závodům SP a bude fungovat jako kvalifikační (tedy nižší) soutěž pro závody SP a MS. Přestože realizaci tohoto konceptu narušil covid, že se jedná o závody nižší úrovně je jasné už z toho, že se řada z nich termínově kryje se závody SP, takže světová špička závodí v SP a na EP startují závodníci druhého sledu nebo ti, kteří se potřebují rozzávodit po zranění případně vyzkoušet závody z plného tréninku.
    Tvrzení, že „práce nynějších reprezentačních trenérů je o poznání lepší, než to bývávalo za doby jiného hlavního reprezentačního trenéra“ je váš názor, který si můžeme poměrně jednoduše vyhodnotit a statisticky porovnat.
    Proto při posuzování trenérské práce dáváme přednost výsledkům před názory, navíc opět nevíme, proč tyto trenéry nejmenovat. Z hlediska výsledků je tedy situace fakticky taková, že v době, kdy reprezentaci vedl hlavní trenér Binter s trenéry Karešovou, Urbáškem, Sychou a Gendovou, skončila ČR na posledním předcovidovém mistrovství světa v roce 2019 (které bylo navíc hlavním kvalifikačním závodem na OH a z hlediska účasti světové špičky tak bylo v nejsilnějším obsazení) na 3. místě v pořadí národů v lezení na obtížnost i v součtu všech disciplín se 2 medailemi, 3 finálovými a 6 semifinálovými umístěními. Ve srovnání s tím na loňském MS ovlivněném covidem a olympijskými hrami, kde chyběla minimálně polovina světové špičky, skončila česká reprezentace aktuálně vedená trenéry Klofáčem, Gendovou a Volfem a různě se střídajícími koordinátory hluboko v poli poražených poprvé v historii MS pod hlavičkou IFSC bez medaile s 1 finálovým a 2 semifinálovými umístěními. Mládežnická reprezentace skončila na loňském MSM rovněž bez medaile a srovnání předcovidových výsledků mládežnické reprezentace pod bývalým vedením a těch současných je následující: na EP v Imstu 2019 skončila ČR v lezení na obtížnost na 3. místě v pořadí národů se 3 medailemi, letos podle tehdejšího bodování skončila 6. s jedinou medailí, kterou navíc přivezl závodník osobně vedený bývalým nejmenovaným hlavním trenérem Binterem, jehož další svěřenkyně postoupila do finále… Nebo jste měl na mysli právě jejich práci jako osobních trenérů? I tam lze výsledky srovnat: zatímco Binter jako osobní trenér přivedl k postupovým výsledkům v mezinárodních závodech 13 lezců a Karešová 13 závodníků přivedla do reprezentace, současní reprezentační trenéři těchto čísel nedosáhli ani všichni dohromady. O propadech výkonnosti svěřenců současných reprezentačních trenérů Klofáče, Gendové a Volfa již byla řeč v předchozím komentáři, naopak bývalému nejmenovanému reprezentačnímu trenérovi Binterovi letos nikdo z reprezentace nevypadl, ale dva další svěřenci se do reprezentace dostali, nikdo letos nevypadl a jednoho nového reprezentanta vychoval i trenér Urbášek, jehož podmínky v ani ne desetitisícovém Lanškrouně rozhodně nesnesou srovnání s Prahou, Ostravou či Brnem, kde působí současní reprezentační trenéři.

    S tím souvisí i další vaše tvrzení, že „vrcholový sportovec nemůže být na vrcholu 10 let v kuse“ a že výkonnost v průběhu kariéry kolísá. To rozhodně nezpochybňujeme, ale vzhledem k tomu, že všichni jmenovaní sportovci patří věkem do mládežnických kategorií, o „10 letech na vrcholu“ nemůže být řeč, naopak u mládeže by výkonnost s rostoucím věkem měla stoupat a ne být nejvyšší v nejmladší kategorii, jak se bohužel u nás často děje. Je také zvláštní, že některým trenérům výkonnost svěřenců kolísá či spíše upadá velmi často, zatímco jiným jen minimálně a až v dospělém věku skutečně po dlouhých letech na vrcholu.
    Nepřehlédnutelný je i zvlášť zajímavý jev, kdy vynikajícím závodníkům po přechodu k některým trenérům poměrně rychle výkonnost klesá a tato situace se pravidelně a neuvěřitelně často opakuje, zatímco jiným trenérům se to prakticky nestává. I tady bychom mohli uvést řadu případů, ale opět bychom neradi těmto trenérům způsobili psychickou újmu. Pokud to měla být z vaší strany reakce na olympijský trenérský počin, je třeba nezapomenout, že olympijský medailista Jakob Schubert a vítěz olympijské soutěže lezení na obtížnost je o dva roky starší než Adam Ondra a na vrchol, na němž je velmi dlouho, se musel nejprve propracovat, protože o celkovém vítězství v SP ve své první sezóně mezi muži, jehož dosáhl Adam v roce 2009 více než deset let před kontaktem s trenérem Klofáčem, s nímž spolupracuje až od roku 2020, se mu ani nesnilo.
    Posledním bodem vašeho komentáře je situace ohledně nominace na mezinárodní závody. Správně uvádíte, že „nominační závody již nejsou jediným kritériem pro vyslání závodníků na mezinárodní závody“. Slovo „již“ dokládá, že si sám uvědomujete, že dříve to tak nebylo a že si tohle do pravidel dali současní výše jmenovaní reprezentační trenéři stejně jako další ustanovení umožňující jim z pozice moci dělat i jiná subjektivní rozhodnutí, zatímco původní nominační pravidla za bývalých rovněž jmenovaných reprezentačních trenérů byla zcela objektivní a transparentní včetně klíče k účasti na mezinárodních závodech, pokud byl počet nominovaných vyšší než mezinárodní kvóta.
    Závodníci a jejich trenéři tak hned po nominaci věděli na čem jsou a mohli se po sportovní stránce dlouhodobě co nejlépe připravovat O tom, že to fungovalo svědčí i výše zmíněné výsledky, protože reprezentační trenéři samozřejmě osobně netrénují většinu reprezentantů, ale měli by vytvářet nejlepší možné podmínky pro závodníky a jejich trenéry. Že se to neděje dokládá i další část vašeho komentáře, protože závodníci by neměli prokazovat výkonnost na soustředěních a osobní trenéři tomu přizpůsobovat tréninkové plány, naopak výkonnost by se měla prokazovat na závodech a soustředění sloužit v souladu s tréninkovými plány osobních trenérů k rozvoji výkonnosti. Jenomže na oficiálních závodech se těžko stane (alespoň zatím), že by dostal někdo víc pokusů v cestě, mohl si něco předem zkusit nebo zapsaný výsledek neodpovídal reálnému výkonu, protože je to hned vidět a existují opravné mechanismy, na „simulovaném závodě“ při soustředění se to ale prokazatelně děje ve vší diskrétnosti. Zatímco se proti již několikrát zmíněné éře bývalých reprezentačních trenérů snížil počet nominačních závodů i prvoligových závodů celkově, což je celkově demotivační, mají nyní reprezentanti povinná všechna soustředění a přesto je na některých minimální účast nebo se musejí pro nezájem rušit. Za bývalých reprezentačních trenérů byla všechna soustředění dobrovolná, ale byl o ně tak velký zájem, že se musela jejich kapacita navyšovat. A soustředění se simulovaný závodem týden po nominačním závodě jako klíčem k účasti na mezinárodním závodě, který je hned další týden snad ani není třeba komentovat.

    Podobně je to s tvrzením, že se „to neděje jen u nás a že tento způsob nominace preferují i ostatní reprezentační družstva“, realita je opět taková, že tímto způsobem se to děje málokde, simulované závody používá menšina zahraničních reprezentací a to ještě za zcela jiných podmínek a jiným způsobem. Mohli bychom být opět konkrétní, ale naše reakce je už i tak dlouhá, jenomže plácnout nesmysl vyžaduje podstatně méně prostoru, než jeho vyvrácení s potřebnými důkazy.

    Na závěr si dovolíme už pouze reagovat na vaši výzvu k ohleduplnosti. Právě proto, že ohleduplnost ke zdravému rozvoji dětí a mládeže nejen v naší péči je základem celého našeho přístupu, nemůžeme mlčet k bezpráví a neodbornému, nekorektnímu či neetickému jednání. Zásadně nezaměňujeme názory s fakty, proto i vše, čím dokládáme naše výše uvedená tvrzení, je ověřitelné z otevřených zdrojů, jen si málokdo dá práci uvedená fakta zjišťovat. I když často vítězí ti, kteří si fakty nelámou hlavu, v zájmu dětí, mládeže i celého lezeckého sportu se budeme vyjadřovat k věcem, které považujme důležité a kazí nám práci a předkládat fakta. Bude-li to potřeba i ta o fungování penězotoků ve prospěch různých zájmových skupin, které jsou problémem celého českého sportu. Rozhodně se totiž nehodláme smířit s tím, že osobní ekonomické či mocenské zájmy mají přednost před zájmy dětí a sportovců a doufáme, že lidí, kteří k tomu nejsou lhostejní, bude přibývat.

    12. 6. 2022 at 19.24
  • David Vojáček Reply

    Od zástupců HoroAkademie výborně a otevřeně napsané a na základě objektivních faktů, což považuji za klíčové. Prakticky bylo ve všech částech napsáno vše podstatné. V návaznosti na uvedené informace o stavu vedení reprezentace a pro dokreslení celé situace bych snad jen doplnil a upozornil na poněkud zvláštní skutečnost, že šéftrenérem reprezentace je člověk, který nevlastní nejvyšší trenérskou licenci A a licenci B má pouze udělenou svazem na výjimku. Vždy jsem žil v přesvědčeni, že trenérem a navíc šéftrenérem jakékoliv reprezentace má být ten nejlepší z nejlepších a to na základě potřebného vzdělání, trenérské praxe a hlavně dosažených dlouhodobých výsledků ….. no, třeba zase někdy příště …..

    15. 6. 2022 at 16.09
  • Martin Harmáček Reply

    Zdravím všechny,
    chtěl bych tímto týmu Horoakademiků poděkovat! Nejen za jejich odvahu vyjádřit veřejně svůj názor, ale hlavně také za přesné, objektivní a srozumitelné informace. Článek jsem si moc rád důkladně přečetl, má vysokou úroveň, není tendenční a poměrně dopodrobna situaci vyjasnil.
    Také respektuji potřebu dalších diskutujících se vyjádřit, ale prosím Vás, to v sobě nenajdete alespoň trochu té odvahy se pod svůj názor podepsat?! To je pro mě největší zklamání. Pojďme diskutovat, pojďme nesouhlasit, pojďme se bavit…ale proboha, podepisujme se!
    S úctou těm, kteří se nestydí za své jméno a názory, a s pozdravem těm ostatním…
    Martin Harmáček

    15. 6. 2022 at 17.21
  • Drantišek Fanda Reply

    Zdravím všechny, myslím si, že jsou to pěkný blbosti. Měli byste toho nechat a všichni se skamarádit děkuji. Myslím si, že není tolik dobrých trenérů a také dobrých organizací v České republice a ve sportovním lezení, aby tyto spory mohly vznikat. Děkuji moc.

    20. 6. 2022 at 11.21

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.