Český pohár v lezení na obtížnost, Písek
V sobotu 14. 5. hostil jihočeský Písek druhé kolo Českého poháru a Českého poháru mládeže v lezení na obtížnost 2022, které bylo zároveň posledním nominačním závodem do reprezentace ČR v této disciplíně. Po prvním kole závodu ČP v lezení na obtížnost v Brně byl tento závod pro náš oddíl klíčový a svým způsobem přelomový z hlediska historicky první možnosti nominace do reprezentace ČR jednoho z našich závodníků.
Foto: Petr Chodura
V kategorii B dívky
závodily již naše lezecké stálice: Kristýna Švastová, Ráchel Švastová a Kamila Tkadlecová, přičemž první dvě dívky opět sahaly po finálové účasti, ale krátká závodní praxe a nedostatek zkušeností tyto ambice ještě neumožnily naplnit.
Nicméně i přes absenci finálového umístění naše holky zaznamenaly obrovský progres v jejich závodní výkonnosti, vezmeme-li v potaz, že začaly závodit až prvním rokem v kategorii B a nyní šlapou na paty mnohem zkušenějším soupeřkám.
Kristýna Švastová obsadila nakonec 11. místo a po 9. místě z minulého závodu je v průběžném pořadí ČPM na 11. místě.
Ráchel Švastová byla výborně fyzicky připravená a v každé cestě lezla s převahou, ale bohužel ji zastavily nevynucené chyby v obou kvalifikačních cestách a obsadila 13. místo a po 13. místě z minulého závodu je v ČPM na průběžném 13. místě
Kamila Tkadlecová nastoupila ke svému prvnímu závodu na laně v této sezóně po vleklých potížích se zády a obsadila solidní 15. místo.
Kategorie B chlapci
nabízela historicky první nominační možnost do reprezentace pro člena našeho oddílu.
Tímto závodníkem nebyl nikdo jiný než Adam Endrle, který přešel do našeho oddílu v roce 2020 z Berouna, kde navštěvoval lezecký kroužek a snil o vylezení obtížnosti 8 UIAA.
V roce 2021 začal Adam naplno trénovat a byl zařazen do našeho závodního Horoakademie/AustriAlpin týmu, kde se začal velice rychle zlepšovat a osmý obtížnostní stupeň nechal rychle za sebou, aby si během sobotního závodu dolezl pro reprezentační nominaci.
Adam nakonec obsadil 5. místo a po 4. místě z prvního nominačního závodu mu umístění stačilo na reprezentační nominaci.
Tento úspěch by však nebyl možný bez příkladné spolupráce s rodiči Adama a jejich skvělým servisem nejen pro něj, ale i ostatní závodníky. Obrovské díky zaslouží také trenér Tomáš Binter a asociace LANO, kteří nám pomohli s přípravou a etablováním v nejvyšší české lezecké soutěži a přivedli nás až k závodům mezinárodním. A samozřejmě je potřeba vyzdvihnout Adamovu příkladnou píli a nastavení, jež je důkazem toho, že nikdy není pozdě začít se sportem na nejvyšší úrovni a lze se propracovat až na tu vrcholovou.
Není zlato, co se třpytí
A proto zde musíme vyjádřit řadu postřehů a zkušeností, které jsme v rámci sportovního lezení a fungování ČHS měli možnost nabrat.
Na závodech ČP již nejsme žádní nováčci a jsme zvyklí (nikoli smíření) s mnohdy nedostatečnými podmínkami a zázemím, které tato nejvyšší soutěž často nabízí (nevhodné rozlezové podmínky pro závodníky, nevhodně vybrané lezecké stěny, nedodržování pravidel apod.).
Nejinak tomu bylo i zde v Písku, kde se sešlo hned několik z těchto problémů.
ČP v lezení je nejvyšší lezecká soutěž, od které bychom čekali nejvyšší úroveň a kvalitu nejen v řadách závodníků, kde je standardem, ale zejména organizátorů a pořadatelů.
Bohužel lezecká stěna v Písku je na závod tohoto typu naprosto nedostatečná, jak z hlediska malého množství profilů vhodných pro závodní cesty, tak z hlediska rozlezového zázemí pro závodníky.
Naštěstí i v této situaci pomohla naše spolupráce s asociací LANO a místní členský lezecký klub Horn Climbing Písek, který nám nabídl svou oddílovou stěnu jako prostory pro kvalitní rozlezení. Děkujeme.
Dalším zádrhelem na už tak náročném dni byla práce rozhodčích, kteří mimo jiné Adamovi z nepochopitelného důvodu ubrali body za jeho finálový pokus a posunuli ho až za nominační místo.
Naštěstí i zde zafungovala týmová spolupráce mezi trenéry LANO a pohotová Lucie Švecová, která všechny finálové pokusy nahrávala a začala ihned jednat. S její pomocí se v rámci týmového koučinku LANO po několika marných snahách upozornit rozhodčí na zjevnou chybu nakonec podařilo prokázat Adamův skutečný výkon. Děkujeme.
Dresy z ,,parkálu‘‘
Další na řadu přišel osobní kontakt s reprezentačními trenéry, kteří svolali po závodech schůzku reprezentantů na úrovni rodičovských schůzek základní školy a se slovy „…čtěte pozorně reprezentační smlouvu máme tady problémy s kázní…“, poslali závodníky přebrat reprezentační oblečení na parkoviště z auta. Že nastavení reprezentační smlouvy a celkové fungování reprezentace nevyhovuje ani zkušeným závodníkům, bylo i z komunikace na schůzce jasně patrné.
Vrcholnou tečku celému komediálnímu výstupu nasadila reprezentační trenérka mládeže, která přišla za naším trenérem s otázkou „Ty jsi od toho novýho kluka z Béček? Bude jezdit na ty reprezentační soustředění nebo ne? Má to povinný, tak musí!“. Následně nedbajíc odpovědí odešla vyhazovat dresy z kufru auta na parkoviště. Takhle jsme si vstup našeho závodníka do reprezentace ČR nepředstavovali…
Závody po závodech týden před závody
Povýšenému přístupu těchto tzv. reprezentačních trenérů, lze jen těžko rozumět, když nelze přehlédnout, jak právě pod jejich vedením jako osobních trenérů klesá výkonnost řadě bývalých nejen mládežnických hvězd, z nichž některé přes veškerou snahu a nesporné výhody letos dokonce vypadly z reprezentační nominace a některé dokonce skončily se závodním lezením. Samostatnou kapitolou je pak situace české dospělé reprezentace, kde jsou veřejně oslavovány výsledky v mezinárodních závodech nižší úrovně, zatímco elita soutěží v závodech Světového poháru, kde nejlepšími letošními českými výsledky jsou umístění ve třetí desítce mezi ženami a v sedmé mezi muži, když většina závodů SP se navíc letos odehrála zcela bez české účasti. Možná tito trenéři uvěřili svazové propagandě, která jakýkoli výsledek označuje za vynikající úspěch, ač to s realitou v kontextu ostatních zemí či historie vůbec nekoresponduje.
S povinnými reprezentačními soustředěními máme tak z hlediska odbornosti a přístupu reprezentačních trenérů problém, protože načasování a obsah těchto soustředění nemusejí být v souladu s koncepcí individuální přípravy, ale i s odbornou praxí jako takovou.
Pro příklad nemusíme chodit daleko, když se hned tuto sobotu konalo reprezentační soustředění, které bylo pojato jako další nominační „simulovaný“ závod (týden po oficiálním nominačním závodě) pro účast na EPM lezení na obtížnost v rakouském Imstu, který se koná již další víkend.
Koncept soustředění dává vzniknout otázce, k čemu jsou tedy oficiální nominační závody a jejich výsledné pořadí závodníků, když je následně uspořádán další závod, kde se již jasně rozřazení reprezentanti musí znovu na mezinárodní závod nominovat?
Toto vysoké zatížení a závodní stres působí negativně na účastníky v době, kdy už mají pouze ladit mentální nastavení a pohodu před důležitým závodem, na což existuje řada odborných studií.
Dle našeho názoru současné fungování českého sportovního lezení nejenže nepřispívá k rozvoji tohoto sportu jak z hlediska přístupu i odbornosti svazových funkcionářů, tak z hlediska finančních toků, které rozhodně nesměřují primárně k závodníkům a těm, kdo o ně skutečně pečují ani ke zlepšení podmínek pro mládež a kultivaci prostředí.
Celá situace působí tak, že jsou privilegovány určité vzájemně provázané zájmové skupiny před skutečnou odborností, prokazatelnými výsledky a férovostí. Takovou privilegovanou skupinou nechceme, nikdy nemůžeme být a nebudeme, protože odmítáme vyměnit vlastní prospěch a mlčení za budoucnost našich svěřenců i celého lezeckého sportu.
